Slatina nad Zdobnicí

HISTORIE
Tisk článku

Historie obce

Původ názvu obce

Jméno Slatina pochází od kyselých močálovitých pozemků, čili "slatin", které se zde nalézaly hlavně v dřívějších dobách. Tento výklad původu obce je asi pravděpodobnější než druhá verze, která říká, že je jméno Slatina odvozeno od slova zlato (zlatina - Slatina). Tato hypotéza vychází ze starých doměnek, které mluví o výskytu zlata v řece Zdobnici. Je však také z těchto důvodů velice nepravděpodobná.

Období do 13. století

Stejně jako jiná pohraniční pohoří, byly i Orlické hory a jejich podhůří odpradávna pokryty hlubokými pralesy, které se mnohdy rozkládaly i hluboko do vnitrozemí. Pravěká sídla tehdejších obyvatel se nacházela pouze v nižších polohách povodí řek. Těmito neproniknutelnými pralesy procházely pouze obchodní cesty, po nichž byla z území dnešního Polska na území dnešní Itálie (tehdy Římské říše) dopravována hlavně sůl. Jedna z takových stezek vedla i územím naší obce.

Pravděpodobně za slovanského osídlení české kotliny se naší obci dostalo i strážní ochrany řetězem hradišť, jak o tom svědčí názvy některých míst v povodí Zdobnice a název Hradiště v lese Suchá. Tato cesta se zachovala až do středověku a byla nazývána cestou královskou, protože vedla do tak zvaného Královského lesa (dnešního Kunvaldu). Vedla údolím Zdobnice k jejímu ústí do Divoké Orlice, pak údolím Slatinského potoka a dále do lesa Suchá a odtud přes Kunvald do Slezska. Na trase této cesty byly při výkopových pracech při stavbě dráhy nalezeny předměty z doby bronzové a při stavbě silnice různé kovové předměty, hlavně hroty šípů, starobylé podkovy a další předmty. Dokonce byly nalezeny i zlaté a stříbrné mince ze 13.-14. století. Od této cesty v pozdější době odbočovala v prostoru Posvátníku cesta k Rychnovu a Solnici, která jako stará silnice existovala až do vybudování nové silnice přes Javornici v 90. letech 19. století.

Období pánů z Rychnova

Oživení zdejšímu kraji přinesla až přemyslovská kolonizace ve druhé polovině 13. století. Území při řece Kněžně a Zdobnici dostal od krále Přemysla Otakara II. jeho oblíbenec a dvořan Heřman z Drnholce, zakladatel rodu pánů z Rychnova. Ten povýšil starou osadu Rychnov na město a vybudoval zde svůj hrad, sídlo svého rodu. V době od r. 1257-1267 založil zde řadu osad a mezi nimi podle historika Augustina Sedláčka asi v roce 1260 i Slatinu současně s Pěčínem a Rokytnicí. Jeho potomci pak vlastnili rychnovské panství a tedy i Slatinu až do konce 15. století. Tehdejší osady byly zakládány podle nového práva zákupního (německého), ale byly osídleny, na rozdíl od pohraničních území v západních Čechách a na Trutnovsku, českými osadníky, jak o tom svědčí jejich názvy a názvy místních lokalit. K poněmčení vlastního pásma Orlických hor došlo v dobách pozdějších. O existenci farnosti ve Slatině, která patřila k děkanátu kosteleckému již na počátku 14. století, svědčí záznamy v církevních archivech a v archivu rychnovského panství. Nejstarším známým občanem Slatiny byl farář Jindřich, který zemřel v r. 1359 a na jeho místo byl jmenován 28. října 1359 nový farář Držek z Rychnova.

V dobách husitských válek zasáhly boje i do našich končin a to především v říjnu r. 1421. Tehdy, za podpory největších odpůrců husitského hnutí ve východních Čechách - Půty z Častolovic a Jana Městského z Opočna, vtrhla do zdejšího kraje vojska slezských knížat na podporu Zikmundova tažení do Čech. Bezvýsledně se pokusila dobýt hrady husitských hejtmanů Žampach a Litice. Přitom ale zle řádila v širokém okolí a vypálila mnoho vesnic a dvorců. Při tomto vpádu byl zničen a vypálen hrad v Pěčíně a údajně i opevněný dvůr ve Slatině s přilehlými osadami. Dále se však tato vojska do Čech neodvážila. Nezdarem skončilo i Zikmundovo tažení po vítězství Jana Žižky u Kutné Hory dne 6.1.1422 a krátce nato u Německého Brodu. Na podzim r. 1425 napadla sirotčí vojska Půtovo panství a zmocnila se hradů Liberka a Lanšperka.

Období pánů z Pernštejna

V roce 1497 koupil rychnovské panství od Albrechta z Rychnova Vilém z Pernštejna, který vytvořil největší a nejbohatší panství v zemích české koruny. Bylo to období hospodářského rozkvětu a přineslo i našim předkům některé úlevy. Na tuto dobu má Slatina svoji nejstarší památku - velký zvon na kostelní věži z roku 1523.

Správním sídlem zdejšího kraje za Pernštejnů byl hrad Potštejn. Po rozpadu jejich panství ve východních Čechách a prodeji panství Rychnovského, potštejnského a litického změnila Slatina, stejně jako celý zdejší kraj, několikrát svého majitele. Při těchto změnách byla v roce 1558 odtržena od panství rychnovského a přičleněna k panství Žamberka. Součástí žambereckého panství pak zůstala Slatina až do zrušení roboty v roce 1848. Správně pak náležela k okresu Žamberk s vyjímkou období II. světové války, až do roku 1960, kdy byl okres Žamberk zrušen a Slatina připadla opět po čtyřech stoletích Rychnovu.

Pánům z Pernštejna patřila Slatina do roku 1556. Toho roku prodal Jaroslav z Pernštejna své statky Arnoštovi, falckrabímu na Rýnu a v Kladsku. Po dvou letech pak koupil Litické panství Václav Okrouhlický.

Období pánů z Bubna

Mikuláš z Bubna

Dne 26.10.1562 koupil panství litické od Václava Okrouhlického pan z Mikuláš z Bubna na Přestavlkách a dal o této koupi vložit zápis do zemských desek. Dle tohoto zápisu "... koupil léta 1562 v pondělí před sv. Šimonem a Judou urozený a statečný rytíř pan Mikuláš starší z Bubna půl městečka Žamberka, Litice, Helvíkovice, Slatinu, Pěčín, Kunvald, Kameničnou, Záchlumí, Německou Rybnou, Doudleby a ves co k nim náleží, ves Vrbici za sumu 21 000 kup míšenských grošů." Toto panství rozšířil v roce 1575 v den památky sv. Martina, kdy koupil druhou polovinu Žamberka, Líšnici, Trundolf (bývalá ves nad Žamberkem, v místech odbočky silnice na Klášterec, která zanikla za třicetileté války), Pastviny, Klášterec, Bartošovice od pána Karla ze Žampachu. Po smrti svého strýce Heřmana z Bubna, známého svým ochočeným lvem, mu připadl i statek Jelení. Litice si pan Mikuláš oblíbil natolik, že je učinil sídlem svého rodu a střediskem celého panství. Jejich jméno pak přijal do rodového názvu pánů z Bubna a Litic. Tento rod pak vlastnil žamberecké (původní litické) panství. a tedy i naši obec do roku 1809, tedy téměř 250 let.

Třicetiletá válka

Třicetiletá válka, která zachvátila celou střední Evropu neušetřila ani zdejší kraj. I zde řádila císařská i švédská vojska v letech 1639 a 1643. I zde lid trpěl pleněním a těžkými kontribucemi, hořely vesnice a města, řádil hlad a časté epidemie. Slatina měla po ukončení této války jen 26 selských a 5 chalupnických rodin.

17. století

Nedostavěné sídlo Mikulášovo bylo proměněno v panský dvůr, ke kterému byly robotou přičleněny obce Slatina a Pěčín. Z důvodu chátrání původního kostela v době třicetileté války byl na sklonku 17. století vybudován za podpory hraběte Františka adama z Bubna kostel nový, a byl dokončen v roce 1699. Na jeho věži byly zavěšeny oba zvony zachované z původního kostela.

18. století

Také v 18. století zuřily ve zdejším kraji války. Kraj byl sužován válečnými operacemi, ale také vydržováním vojska. K těmto válkám, trvajícím přes dvacet let, se přidružily časté neúrody, po kterých následoval hlad.
Vedle válek, bídy a hladu přineslo 18. století do života našich předků řadu změn, které se dotkly i naší obce. Nejvýznamějšími byly reformy, k nimž bylo nuceno přistoupit rakouské mocnářství. Především to byl patent Josefa II. o zrušení nevolnictví, toleranční patent a některá správní a hospodářská opatření. Byl to nový daňový systém, zpracovaný na podkladě takzvaného Tereziánského katastru. Vyměřování pozemků pro jeho sestavení, pro založení pozemkových knih a katastrálních map, se ve Slatině uskutečnilo v roce 1714. Z té doby, t.j. z roku 1724, je znám i obecní výbor.
1.10.1770 bylo nařízeno očíslování všech domů a usedlostí. Bylo provedeno od horní části obce po pravé straně potoka dolů po č.p. 68 a po druhé straně potoka zpět nahoru.
13.8.1775 byl vyhlášen robotní patent, kterým byl upraven rozsah povinné roboty. O něco později byl zrušen panský dvůr ve Slatině a v roce 1782 rozprodán deseti rodinám. Obyvatelé Slatiny se snažili o rozvoj obce a vymanění ze zaostalosti. 2.3.1787 byla ve Slatině obnovena farnost, která byla zrušena v bouřlivých dobách třicetileté války v r. 1623, kdy byla Slatina připojena k farnosti žamberecké.
Zřízení farnosti přineslo nejen zřízení matričního úřadu, ale především zřízení řádné školy, které se uskutečnilo 26.3.1789. Prvním učitelem na této škole byl Ignác Melnický z Vamberka, později jmenovaný hrabětem z Bubna. Částečné uvolnění a zmírnění bídy, které přinesl sklonek 18. století, však bylo zmařeno napoleonskými válkami. Všechna panství byla sužována hladem a častými odvody rekrutů k doplnění vojsk. Rostoucí drahota, nouze a zvyšování robotních povinností vedla k nespokojenosti a častým vzpourám, kterých nebyla ušetřena ani naše obec. V roce 1810 došlo ke zvýšení roboty a v roce 1828 byla neposlušnost slatinských robotníků potlačena husary z Rychnova, kteří zůstali v obci ubytováni několik dnů a 6 sedláků bylo v poutech odvezeno do Hradce Králové, kde byli vězněni.

John Parish - poslední pán

V roce 1809 koupil Žamberecké panství a s ním i Slatinu hrabě Windischrätz za 600 000 zlatých a dne 12.8.1815 je prodal za 1 milión zlatých příslušníku nižší anlické šlechty svobodnému pánu Johnu Parishovi.

V roce 1817 byla postavena zděná škola na místě dosavadní školy dřevěné. Budova byla přízemní a nedostačovala pro asi 250 žáků, kteří jí v té době navštěvovali. Proto k ní bylo roku 1882 přistavěno 1. poschodí a zřízeny 4 třídy.

John Parish byl poslední slatinskou vrchností. Přišel totiž rok 1848 a vytoužené zrušení roboty.

První roky po zrušení roboty

Počátky svobodného hospodaření nebyly pro obec ani pro její obyvatele lehké. Téměř všechny usedlosti byly zatíženy hypotékami a ani podmínky hospodaření nebyly příznivé pro drobné zemědělské usedlosti, které po uvolnění z roboty vznikly. Přitom byl žádoucí mír přeuršen dalším konfliktem mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1866.

Hlavní bitvy byly sice vedeny u Jičína, Trutnova, Náchoda a Hradce Králové, ale přes Slatinu prošly při svém přesunu z Moravy k severním hranicím Čech od 21.6. tři armádní sbory a dvě jezdecké divize, což byla zhruba polovina rakouského vojska soustředěného po vypuknutí konfliktu u Olomouce. Tento pochod trval téměř dva týdny, při čemž Slatinou prošlo a zčásti zde bylo ubytováno více než 100 000 mužů, 375 povozů s náboji, tažených šestispřežími, 186 děl, asi 15 000 koní a nakonec pluky červených a modrých dragounů. V tomto období bylyl spotřebovány všechny zásoby chleba, mouky i dalších potravin.

S vítěznými prusy se naši předkové setkali až v srpnu. Po prohraných bitvách se celý kraj postupně proměnil ve velký lazaret, protože rakouští vojáci byli ustupující armádou ponecháni místnímu obyvatelstvu. I ve Slatině mnozí pečovali o raněné císařské vojáky a ukrývali lehce raněné, aby nepadli do pruského zajetí. Až sem pronikla epidemie cholery, na kterou zemřely čtyři osoby.

I přes těžké hospodářské a sociální poměry koncem minulého století se život obce úspěšně rozvíjel. Byla rozšířena škola, vznikaly nové hospodářské i společenské organizace. Občané se stále více zajímali o pokrok v zemědělství i o události celonárodní. Svědčí o tom různé sbírky pro dobročinné i vlastenecké účely. V roce 1883 to byla sbírka na Národní divadlo, v roce 1890 na opravu povodní poškozeného Karlova mostu. Přispívalo se na Národní jednotu severočeskou, na Matici školskou, na českou školu v Rokytnici a podobně. O povznesení obce a úroveň společenského života pečovaly i tehdy existující spolky a organizace. V této době byla založena obecní i školní knihovna. Od roku 1876 bylo ve vsi zahájeno meteorologické pozorování. Záznamy o počasí jsou uchovány od roku 1928. Velkou pomocí pro místní občany bylo zřízení lékařské ordinace po roce 1890.

20. století

Období do konce 1. světové války

Rozvoji obce přispěla také výstavba železnice v letech 1905-1906. V souvislosti s její výstavbou byla v roce 1905 zřízena četnická stanice a v roce 1907 poštovní úřad.

Další vývoj obce přerušila 1. světová válka v letech 1914-1918, které padlo za oběť 37 občanů. Odchodem mužů na frontu ustal v obci všechen společenský život a mnohé rodiny jen s velkými obtížemi zabezpečovaly svá hospodářství. Ubývalo potravin i ostatního zboží a do obce stále častěji přicházely rekviziční komise, které zabavovaly obilí, dobytek, ale i kovy. Musely být odevzdány i dva menší zvony.

Období do začátku 2. světové války

Po ukončení války a vzniku samostatného československého státu se další rozvoj obce značně uspíšil. Ožil společenský život a především značně pokročila výstavba obce, která byla počátkem 20. let elektrifikována. Vznikly nové obchody, řemeslnické provozy a byly zmodernizovány podniky pro zpracování zemědělských produktů. Především byly přebudovány oba mlýny, dosavadní vodní kola nahrazena turbínami a v roce 1926 byla postavena mlékárna. Slatina měla počátkem 30. let velde zmíněných dvou mlýnů 6 obchodů se smíšeným zbožím, 5 hostinců, 2 pekařství, 2 řeznictví a 184 zemědělských usedlostí a po několika obuvnických, krejčovských, truhlářských, kolářských, kovářských a dalších živnostech. K větším provozům patřila strojnická dílna, pila a výrobna obuvi.

Ke zlepšení zdravotnické péče byla v roce 1938 zřízena poradna pro matky a děti a do obce počal dojíždět dentista. V roce 1938 bylo též instalováno elektrické osvětlení.

Období 2. světové války

Od poloviny 30. let však působilo starosti nové válečné nebezpečí, které se stále stupňovalo. V roce 1936 se uskutečnilo ve zdejším kraji vojenské cvičení a od roku 1937 byla zahájena výstavba pohraničních opevnění. Stále naléhavěji probíhala příprava občanů k protiletecké ochraně. Prvý úder přineslo vyhlášení částečné mobilizace, a to útvarů SOS dne 21,5,1938, do jejichž oddílů okamžitě nastoupilo 28 místních záložníků. Po přechodném uklidnění napětí opět vzrosto v září, kdy opět nasoupili příslušníci oddílů SOS k ochraně hranic a brzo nato byla vyhlášena mobilizace všech záložáků do stáří 40 let. Zbývající práceschopní muži od 17 roků byli povoláni do pomocných pracovních oddílů k dobudování obranného systému opevnění. Září roku 1938 bylo těžké i pro ženy zemědělců, které se musely postarat o zvládnutí podzimních prací, především sklizně brambor a zasetí ozimů, přičemž v obci vrcholila epidemie slintavky a kulhavky. To vylučovalo využití kravských potahů, na které byla většina zemědělců odkázána. Přitom většina koní musela být odevzdána vojenským útvarům.

Po zradě všeho úsilí, které naši lidé pro obranu vlasti vykonali, nastoupila těžká léta okupace, která si naštěstí nevyžádala z řad našich občanů žádných obětí na životech. Jedinou obětí naší obce byl místní rodák, četnický strážmistr František Janovec, který pro spolupráci s partyzány ve svém působišti na Českomoravské vysočině byl uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně, kde zemřel na tyfus krátce po osvobození.

Poválečná léta

I přes skutečnost, že naše obec byla válečných událostí vcelku ušetřena, uvítali její občané radostně osvobození vlasti v prvých květnových dnech roku 1945.

Od 6.5. převzal správu obce revoluční národní výbor, který zorganizoval bezpečnostní hlídky, zajistil odzbrojování ustupujících německých jednotek, postaral se o zásobování obce a zabezpečení polních prací v usedlostech, z nichž nastoupili muži vojenskou službu. 9.5. před polednem přišlo do Slatiny asi 300 spojeneckých zajatců z některého zajateckého tábora ve Slezsku. Byli to Angličané, Belgičané, Američané, Australané a Francouzi. Byli radostně uvítáni a rozděleni do rodin k občerstvení a přenocování. Téhož dne k večeru se objevil také první oddíl sovětských vojáků pod velením generála Grečkosije. Měli velké množství aut, děl a jiných povozů. Zaplnili celou obec a byli ubytováni téměř ve všech staveních. Časně ráno pokračovali směrem k Rychnovu. 26.5. uvítali slatinští občané oficiálně osvobození vlasti slavnostním shromážděním u památníku padlých.

V polovině května přišli do obce znovu sovětští vojáci, aby zajistili válečný materiál po ustupující německé armádě, koně a především hovězí dobytek, který sem byl soustředěn z bývalých Sudet. Dále se zde zastavil počátkem června oddíl jízdy o síle asi 2000 jezdců v čele s kozáckým majorem Kozarevem. Utábořil se volně v údolí Zdobnice. Se Slatinou se rozloučili 13.6. Po jejich odchodu se život obce pozvolna vracel do normálních kolejí.

Rozvoj obce ve 20. století

Po překonání poválečných potíží dochází opět k rozvoji obce, která od poloviny 50. let prodělala dosud nebývalou výstavbu a přestavbu. Souvisela především s radikálními změnami v zemědělství. V roce 1949 byl ustanoven přípravný výbor pro vytvoření jednotného zemědělského družstva. Pro výhrady některých pracovníků okresních orgánů k tomuto výboru pokus o založení JZD ztroskotal a jeho vznik byl odložen o plných deset roků.

Vedle zahájení přestavby školy byl v roce 1950 pořízen místní rozhlas, bylo obnoveno veřejné osvětlení, jehož vedení z mědi muselo být za okupace odevzdáno. Dále bylo otevřeno stálé zubní ambulatorium a v roce 1951 zřízen pro Slatinu a okolní obce veterinární obvod. Příjemným zpestřením života v obci bylo také zřízení stálého kina Zdobnice v roce 1947.

Některá zařízení však byla v poválečném období v obci zrušena. Vedle některých obchodů, pohostinství a řemeslnických provozoven byl v roce 1958 zrušen matriční úřad a v roce 1960 mlékárna, která v době své více než třicetileté existence významně přispívala k rozvoji zemědělství. V posledním období byla specializována na výrobu trvanlivých sýrů. Od roku 1960 byla část jejího zařízení využívána jako sběrna mléka.


 

Tisk článku