Slatina nad Zdobnicí

OSOBNOSTI
Tisk článku

Holý Miloslav

* 4. říjen 1897   -   Praha
† 3. březen 1974   -   Praha

Miloslav Holý je jeden z předních českých malířů, který svou tvorbu, zejména od poloviny 30. let a po roce 1945 spojil s krajinou Orlických hor a jejím podhůřím. Svůj zájem věnoval především Slatině nad Zdobnicí a okolí. Po léta sem zajížděl za motivy a jako profesor pražské Akademie výtvarných umění a pozdější její rektor sem přiváděl za krajinnými náměty také svoje žáky, především Františka Ronovského, Vlastimila Lachouta, Zbyňka Slavíčka a další. Holý sám byl přijat na Akademii v Praze k profesoru J. Preislerovi v roce 1915, ale krátce na to byl povolán do bojů 1. světové války a studia definitivně zahájil až v roce 1918 v grafické speciálce profesora Maxe Švabinského. V letech 1924-1927 byl členem skupiny speciální malby. Vystavoval v řadě zemí celého světa. V letech 1933 a 1948 obdržel výroční ceny České akademie věd a umění.

Mezi nejvýznamnější díla vytvořená Holým v našem kraji patří především dva tématické cykly - Slatinská zahrada (1951-1959) a Slatinský rok (1958-1961). Trvalou součástí Holého tvorby jsou zátiší a figury. Vedle malby olejem a temperou dovedl pro své náměty stejně dobře využít techniky pastelu, litografie, akvarelu i kresby.

Nejvýznamnějším počinem profesora Holého (za přispění učitele Aloise Krčmáře) pro Slatinu je založení obrazárny Kulturního klubu místního zemědělského družstva, pro kterou zapůjčil nebo pomohl získat soubor děl našich předních výtvarných umělců 2. poloviny 19. století a století 20.


 

Tisk článku
Tisk článku

Hübnerová Marie

* 12. říjen 1865   -   Slatina nad Zdobnicí
† 5. srpen 1931   -   Praha

Česká herečka Marie Hübnerová, rozená Rufferová byla bezesporu nejvýznamnější osobností pocházející z naší obce. Narodila se dne 12. října 1865 a ve Slatině prožila pouze krátkou část svého života. Odešla odtud v 11 letech - rodina se po smrti bratra Jana přestěhovala do Brna. Zážitky z dětství a vzpomínky rodný kraj inspirovaly její hereckou tvorbu. Byla vychována v sirotčinci v Zábrdovicích, vedeném řádovými sestrami, a připravována na práci služebných, děveček a dělnic. Právě z této doby pramení její životní zkušenost a láska s hlubokým soucitem s utlačovanými a poníženými.

Podruhé přišla do Brna v sezóně 1891-1892 jako členka zdejšího stálého českého divadla. Ale to již měla za sebou 10 let práce u kočovných divadelních společností. Do roku 1893 hrávala pod jménem Slatinská. V tomto roce se 11. února v Uherském Hradišti provdala za ředitele divadla Hübnera. Manžel i matka měli na její divadelní hru velký vliv. V roce 1895 se rodina přestěhovala do Prahy, kde byla Marie Hübnerová od roku 1896 do své smrti v roce 1931 přední členkou Národního divadla. Zpočátku hrávala většinou naivní role, později byla vynikající interpretkou charakterních postav. Marie Hübnerová vešla do dějin českého divadla jako nedostižná představitelka matek. Sama děti neměla, ale její matka Otylie Rufferová byla pro ni ztělesněním dobra a lásky. Hrála po boku českých herců, jako např. Ed. Vojana, Hany Kvapilové atd. Hostovala úspěšně i v zahranicí, např. ve Varšavě, Vídni, Bělehradu, Záhřebu. Jako první herečka získala státní cenu a tím se zařadila mezi významné osobnosti naší národní kultury. Marie Hübnerová zemřela na vrcholu své umělecké dráhy 5. srpna 1931.

Z četných rolí Marie Hübnerové lze připomenout úlohu Dulské ve hře Morálka paní Dulské, Kláskové v Lucerně, chůvy v Romeovi a Julii, Fanky v Čapkově Loupežníku, Chrobačky ze Života hmyzu atd. V její divadelní škole studovala například Olga Scheinpflugová.


 

Tisk článku
Tisk článku

Krčmář Alois

* 16. duben 1887   -   Bohousová
† 20. únor 1961   -   Slatina nad Zdobnicí

Alois Krčmář - toto jméno Vám pravděpodobně, pokud nejste seznámen s historií Slatiny, nic neříká. Přesto je to jedna z nejvýznamnějších osobností historie naší obce. Působil na zdejší škole jako učitel a později řídící učitel, byl členem mnoha spolků, podílel se významnou měrou na společenském a kulturním životě obce a vynikal také svou uměleckou činností.

Narodil se 16. dubna 1887 v Bohousové. V rodné obci chodil do dvoutřídní obecné školy a od roku 1899 začal docházet do měšťanské školy v Žamberku. Po jejím ukončení nastoupil do učitelského ústavu v Hradci Králové, který ukončil roku 1907 složením maturitní zkoušky.

V září téhož roku nastoupil svou kantorskou dráhu. Jeho prvním působištěm byly Helvíkovice, kde se stal výpomocným učitelem. Již od 1. ledna 1908 nastoupil jako zatímní učitel v Jamném, ale to bylo jen do konce školního roku. Od září 1908 byl přeložen do Líšnice, kde učil do roku 1912.

Pan řídící od mládí rád kreslil a jeho touhu po výtvarném umění posilovali významní malíři, kteří náš kraj často navštěvovali. Proto se na jaře roku 1912 přihlásil do soukromé krajinářské školy Aloise Kalvody v Praze. Od okresní školní rady dostal k tomuto studiu svolení pod podmínkou, že si bude platit za sebe náhradní výpomocnou učitelskou sílu. V říjnu 1912 nastoupil na výtvarnou školu, kde byl do začátku války, kdy musel nastoupit jako záložní vojín 98. pěšího pluku.

Válku prožil na různých bojištích v Haliči, Srbsku a v Itálii. V Mladenovci, Pecce Ljuboviji a Šabaci. Na jaře 1917 byl ze Srbska odvolán a po absolvování důstojnické školy v Zomboru se dostal na italskou frontu, kde byl v červnu 1918 na Piavě raněn.

Po skončení války využil dovolené, kterou dostal na zotavenou po utrpěném zranění, k pokračování studia na výtvarné škole. Tam se seznámil s malířkou Julií Křížkovou, se kterou se roku 1924 oženil. Definitivní místo učitele ve Slatině získal již v roce 1910, ale učit zde začal až od roku 1919, kdy se stal také občanem naší obce.

Hned po příchodu se zapojil do veškerého kulturního dění v obci. V roce 1919 byl jedním ze zakladatelů TJ Sokol. Od počátku svého působení v obci pracoval v ochotnickém spolku jako herec, režisér, výtvarník i jako funkcionář. Pracoval také v dalších spolcích - ve Sboru dobrovolných hasičů jako vzdělavatel, v osvětové komisi, v Péči o mládež a v dalších institucích.

Když v červenci 1921 náhle zemřel Antonín Hynek, převzal do 1. dubna 1922 správu školy. Ten den nastoupil nový řídící učitel Josef Šporcr. Po jeho odchodu na odpočinek byl Alois Krčmář dne 31. července 1927 jmenován řídícím učitelem. Se správou školy převzal také funkci knihovníka obecní knihovny. V roce 1935 se stal kronikářem obce.

Za okupace byl pan řídící penzionován. K učitelskému povolání se vrátil znovu 1. listopadu 1945 a stal se ředitelem národní školy. Svou učitelskou službu skončil 31. července 1952.

Odchod do výslužby neznamenal konec jeho aktivit. Iniciativně se vrhnul do kulturního a spolkového života obce. V té době se snad neuskutečnila žádná akce, na které by se nepodílel. Byl jedním z hlavních organizátorů oslav 700 let založení obce v roce 1960 a po jejich skončení se stal zakladatelem obrazové galerie.

Dne 20. února 1961 byl ráno na cestě do knihovny Alois Krčmář stižen záchvatem mozkové mrtvice. V bezvědomí byl dovezen do rychnovské nemocnice, kde večer zemřel.


 

Tisk článku
Tisk článku

Krčmářová Julie

* 10. květen 1900   -   Praha
† 25. listopad 1982   -   Praha

Julie Krčmářová, vlastním jménem Julie Křížková byla manželkou řídícího učitele Aloise Krčmáře. Od roku 1917 studovala na soukromé krajinářské škole Aloise Kalvody a dále na figurální škole Rudolfa Vejricha. V krajinářské škole se seznámila s učitelem Aloisem Krčmářem, za kterého se v roce 1924, po skončení studií na Uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera, provdala. Od té doby většinu času trávila v podhůří Orlických hor ve Slatině nad Zdobnicí, odkud také čerpala mnohé inspirace ke svým dílům. Častým motivem byly pro ni zejména staré stromy, řeka Zdobnice a v posledních letech také květiny. Těžiště její tvorby bylo v užitném umění. Využívajíc staré techniky voskové batiky vytvářela textilní šátky se soudobým dekorem. V této tvorbě se opírala o věcné, i když stylizované motivy jako jsou listy, květy, ptáci i motivy geometrizující. V tomto oboru patřila k předním tvůrčím osobnostem udávajícím směr dalšího vývoje.


 

Tisk článku
Tisk článku

Kubíček Josef

* 13. březen 1890   -   Slatina nad Zdobnicí
† 29. listopad 1972   -   Brno

Josef Kubíček se, stejně jako jeho starší bratr Leoš vyučil řezbářství u Josefa Rouse v Žamberku. Přirozený vztah k umění projevil dalším studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1911-1913 na Akademii výtvarných umění a v roce 1914 v Mnichově. Po krátkém pobytu ve Slatině a v Nových Hradech se jeho trvalým domovem od roku 1924 stalo Brno. Do českého umění vstupuje Josef Kubíček po 1. světové válce převážně sociálně zaměřenými motivy ze života a práce lidí. Nejoblíbenějším materiálem se mu stalo dřevo. Podnikl studijní cesty do Itálie (1923) a Francie (1924). V roce 1919 byl spoluzakladatelem "Koliby".

Kubíček vyšel z doznívající řezbářské tradice Orlických hor. Řezbářská plastika je určující pro povahu celého jeho díla. Názvy sochařských děl dokládají okruh inspirujících motivů - Utrpení Slovanů ve světové válce (1919), Žebrák (1922), Práce v dole (1922), Umučený (1938). Byl též ovlivněn krásou ženského těla, v němž hledal harmonii pro svá díla.


 

Tisk článku
Tisk článku

Kubíček Leoš

* 22. listopad 1887   -   Slatina nad Zdobnicí
† 3. listopad 1974   -   Opočno

Již jako chlapec se toužil Leoš Kubíček stát řezbářem. V roce 1901 odešel do Rousovy řezbářské dílny v Žamberku, kde získal dobrý řemeslný základ a potřebné sebevědomí. Odtud odešel za uměním do Hradce Králové a poté v roce 1905 k řezbářskému mistru Čumpelíkovi do Mělníka. Své umění uplatnil a poučení nacházel v dílnách v Německu, Itálii a Francii. Posléze pracoval v dílně sochaře Osterreida v Mnichově. V roce 1911 se vrátil do Čech a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Drahoňovského.

Vlastní počátky Kubíčkovy tvorby lze datovat do roku 1913. V dalších letech byla jeho činnost přerušena 1. světovou válkou a pokračuje po roce 1919, kdy se s rodinou usadil v Rybné nad Zdobnicí a poté na trvalo v Pěčíně. Zde, poněkud stranou uměleckého života, vytváří rozsáhlé figurální a portrétní dílo i pomníky zdobící veřejná prostranství. Jeho dílo je plné symboliky - Příroda (1928), Strom života (1928), Vzpoura přírody (1938) apod. Pozoruhodná je Kubíčkova portrétní tvorba, nejprve motivovaná rodinou, později významnými osobnostmi naší kultury, např. Josefem Horou, Vladislavem Vančurou, Vojtěchem Sedláčkem a dalšími. Ve 30. letech vytváří portrét T.G.Masaryka pro Masarykovu chatu na Šerlichu.

Další etapu umělcovy tvorby vymezuje období 2. světové války, kdy se více věnuje intimní tvorbě s náměty tanečnic, rodiny apod. Po roce 1945 reaguje na myšlenky sociální spravedlnosti. Objevují se díla oslavující tanec, lidskou práci. V jeho dřevěných plastikách a sochách se odráží život venkovského člověka a je v něm obsažena i naše národní tradice.


 

Tisk článku
Tisk článku

Trampota Jan

* 21. květen 1889   -   Praha
† 19. říjen 1942   -   Poděbrady

Jan Trampota je snad nejvýznamnější malíř Slatiny. V letech 1917-1921 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u prof. J. Dítěte a na pražské Akademii u prof. J. Preislera večerní akt. Figurální tvorbu v pozdějších letech, zejména po příchodu do Orlických hor, zcela vytlačily náměty krajin. Byly to především krajinné motivy Slatiny nad Zdobnicí a Pěčína, které zařadily Trampotu mezi naše přední krajináře.


 

Tisk článku
Tisk článku

Úprka (Franta) František

* 24. únor 1868   -   Kněždub na Moravě
† 8. září 1929   -   Tuchoměřice u Prahy

V letech 1886 až 1887 se učil v řezbářské škole ve Valašském Meziříčí, od 1889 pracoval v Praze v kamenických dílnách u J.Čapka, A.P.Wagnera a v Schnirchově ateliéru. Jeho dílo čerpá z řemeslné tradice a lze je zahrnout do oblasti lidového žánru ze Slovácka (Drvorubec, 1912). Je typickým výrazem regionálního romantického pokusu dokumentace zanikajícího romantického pokusu dokumentace zanikající folklórní vrstvy národní kultury, pokusem, který se snaží uměle prodlužovat obrozenecký charakter českého umění v době, kdy zakladatelská generace českého moderního umění radikálně odmítá domácí konzervatismus a svou tvořivou aktivitou vřazuje české umění do evropského kontextu, Vedle folklórního žánru vytvořil Úprka četné portréty a pomníky v tehdejší době slavných osob, včetně pomníku padlým hrdinům v Uherském Ostrohu na Moravě (1930).

Podle Encyklopedie českého výtvarného umění, které zpracoval autorský kolektiv Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV za vedení dr. Emanuela Pocheho, DrCs, vydané Academií, nakladatelstvím Československé akademie věd, v Praze 1975, 1. vydání, str. 546. autorka hesla Věra Jirousová.

 

Podkladem je kniha "Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou" vydaná Státním okresním archívem Rychnov nad Kněžnou v roce 2001

Tisk článku