Kubíček Leoš

* 22. listopad 1887   -   Slatina nad Zdobnicí
† 3. listopad 1974   -   Opočno

Již jako chlapec se toužil Leoš Kubíček stát řezbářem. V roce 1901 odešel do Rousovy řezbářské dílny v Žamberku, kde získal dobrý řemeslný základ a potřebné sebevědomí. Odtud odešel za uměním do Hradce Králové a poté v roce 1905 k řezbářskému mistru Čumpelíkovi do Mělníka. Své umění uplatnil a poučení nacházel v dílnách v Německu, Itálii a Francii. Posléze pracoval v dílně sochaře Osterreida v Mnichově. V roce 1911 se vrátil do Čech a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Drahoňovského.

Vlastní počátky Kubíčkovy tvorby lze datovat do roku 1913. V dalších letech byla jeho činnost přerušena 1. světovou válkou a pokračuje po roce 1919, kdy se s rodinou usadil v Rybné nad Zdobnicí a poté na trvalo v Pěčíně. Zde, poněkud stranou uměleckého života, vytváří rozsáhlé figurální a portrétní dílo i pomníky zdobící veřejná prostranství. Jeho dílo je plné symboliky - Příroda (1928), Strom života (1928), Vzpoura přírody (1938) apod. Pozoruhodná je Kubíčkova portrétní tvorba, nejprve motivovaná rodinou, později významnými osobnostmi naší kultury, např. Josefem Horou, Vladislavem Vančurou, Vojtěchem Sedláčkem a dalšími. Ve 30. letech vytváří portrét T.G.Masaryka pro Masarykovu chatu na Šerlichu.

Další etapu umělcovy tvorby vymezuje období 2. světové války, kdy se více věnuje intimní tvorbě s náměty tanečnic, rodiny apod. Po roce 1945 reaguje na myšlenky sociální spravedlnosti. Objevují se díla oslavující tanec, lidskou práci. V jeho dřevěných plastikách a sochách se odráží život venkovského člověka a je v něm obsažena i naše národní tradice.